To, že se dospělý člověk rozhodne stát veganem, je v dnešní době většinová společnost již schopna tolerovat. Nicméně jakmile přijde na scénu veganství u dětí, objevuje se problém. Zdá se, že na veganskou výchovu má každý svůj názor, ne jen babičky a dědečkové potenciálně veganských vnoučat, a většinou není úplně kladný.
Je tedy možné živit dítě vegansky? Bude mít dost všeho, co je potřeba pro správný vývoj? A je vůbec právem rodičů rozhodovat o tom, jestli se jejich dítě stane veganem?
Jeden z nejradikálnějších názorů na veganskou výchovu je ten, že by vůbec neměla být legální. Například v roce 2016 italská poslankyně Elvira Savinová podala návrh, aby rodiče, kteří vedou děti k veganství byli potrestáni až ročním vězení. K tomuto návrhu se však vyjádřila organizace sdružující tisíce praktických lékařů, Physicians Comitee for Responsible Medicine (Lékařský výbor pro zodpovědnou medicínu), tak, že veganská strava snižuje pravděpodobnost infarktu a dětské obezity, některých forem rakoviny a dalších zdravotních problémů, a požádala poslankyni, aby návrh stáhla.
Mnoho lidí ale stále ještě zastává názor, že by veganská výchova neměla být legální. Jelikož několik odborníků a dietologů potvrdilo, že by dle jejich názoru nemusela být vhodná a že děti nemusí získat všechny důležité živiny a vitamíny, domnívají se tito odpůrci, že jde de facto o týrání dětí, krmení jich nedostačující stravou a nechávání hladovět. Tiskový mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí, Petr Sulek, se k věci po vzneseném dotazu na toto téma vyjádřil tak, že každý člověk má právo na autonomii sebe a své rodiny, kterou je stát oprávněn narušit jen v případě, že by rodiče vystavovali dítě vážnému a pravděpodobnému ohrožení jeho života nebo jeho fyzického či psychického zdraví. Kdyby tomuto nic nenasvědčovalo a stát by zasáhl jen na základě výchovy dítě jako vegana či vegetariána, dalo by se stejnou optikou nahlížet na další aspekty životního stylu, které jsou zastoupeny více, nicméně jejichž potenciální rizikovost nemusí být o nic nižší (např. obezita dětí vyplývající z nadměrné konzumace rychlého občerstvení a energetických nápojů, sledování nevhodných pořadů v televizi a na počítači a tak dále). V tomto případě by poté stát přebíral odpovědnost za některé oblasti života dítěte, což je prvek příznačný pro autoritářský stát, nikoli liberální.
Mezi hlavní argumenty proti veganské stravě u dětí patří to, že se dítě nemůže samo rozhodnout, respektive že za něj toto rozhodnutí učiní rodiče, kteří nemusí být vždy plně a dobře informovaní o dané problematice. Učitelka Jitka Urbanová, která sama vychovává syna vegana a o veganském rodičovství pořádá i besedy a přednášky, na toto reaguje následovně: “Svobodná volba není to, že si malé dítě nacpe do pusy cokoli, aniž si uvědomuje, co to je a odkud to pochází. Ta volba přichází až ve chvíli, kdy si je schopné přebrat všechny informace. Myslím, že veganská výchova přináší pro taková uvědomělá rozhodnutí plodnou půdu, protože když si dítě dá třeba mléko, tak bude přesně vědět, co se dělo v kravíně. S tím vědomím se nějak rozhoduje. Děti konzumující živočišné výrobky často neví o podmínkách, v kterých se maso nebo mléko vyrábí, nikdo se jich na nic neptá a žádnou svobodnou volbu jim nedává. Naopak jsou v nich pěstovány chuťové zvyky, kterých se ani dospělí často nemohou zbavit. Natožpak děti.”
Dalším argumentem je to, že děti, které se budou stravovat vegansky, do svého těla nedostanou dostatek živin, které potřebují.
Daniel Olivier Sutter z univerzity v Bernu v roce 2017 prošel řadu studií, které se zabývaly vlivem veganské stravy na vývoj a zdraví dětí.
Dětští vegani nemají podle výsledků studie potíže s dostatečným příjmem bílkovin a nemastných kyselin. Co se týče zinku a jódu, studie doporučuje jejich zvýšený příjem prostřednictvím potravinových doplňků. Zinek je v rostlinné stravě obsažen nejvíce v luštěninách, celozrnném pečivu či ovesných vločkách a dobrým zdrojem jódu pro vegany jsou mořské řasy či jodizovaná sůl. Ve zvýšené koncentraci je také přítomen v některých minerálních vodách či potravinách obohacených jódem, jako jsou například ovocné marmelády či sušená kojenecká výživa.
Dále například vápník je na českém trhu dostupný ve formě vápníkem obohaceného tofu, ale je přítomný také v ořechách, semínkách nebo tmavě zelené zelenině, která navíc výborně zajišťuje i přísun železa.
Studie však upozorňuje na riziko nedostatku vitamínu B12, který se téměř výhradně vyskytuje jen v živočišných potravinách a je nezbytně důležitý pro vývoj a správnou funkci nervové soustavy, krvetvorbu, atd. V rostlinné stravě ho nezískáme jinak než díky potravinovým doplňkům nebo potravinám obohaceným o B12, které jsou již běžně k dostání. Jde například o různá rostlinná mléka, dezerty, margaríny, rostlinné sýry, musli tyčinky, cereálie a tak dále.
Dalším problémem jsou esenciální aminokyseliny. Jak už z názvu vyplývá, jsou nepostradatelné pro lidské tělo. Potraviny, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny jsou zejména vejce, mléčné výrobky, maso a mořské plody, ale pak také sója, quinoa a pohanka. Dalším zdrojem aminokyselin jsou fazole, ořechy, semena, celozrnné výrobky a zelenina.
Děti na veganské stravě mají výhodu v příjmu kyseliny listové, která je kromě jiného důležitá při krvetvorbě v kostní dřeni. Chrání rovněž před některými druhy rakoviny a před zánětlivými onemocněním (například Crohnova choroba). Z dětí konzumujících maso jich podle studie celá třetina trpí nedostatkem tohoto vitaminu.
Vegansky se stravující děti jsou většinou o trochu menší a lehčí než jejich masožraví vrstevníci, nicméně nejde o rozdíly vybočující z normy. Podle studií je tedy veganská strava zaručeným způsobem, jak předcházet dětské obezitě.
V závěru by se tedy dalo říci, že pokud je rodič dobře vzdělaný a informovaný o veganské stravě a pokud bude dbát na to, aby mělo dítě dostatečný příjem všech potřebných látek, není na veganské výchově dítěte vůbec nic závadného. Samozřejmě, vše má své meze, a jako vždy, je důležité dbát především na zdraví a spokojenost dítěte.
autor: Anna Marie Hajníková